Home Zbraně a výstrojTvůrci vz. 58 chtěli pušku i tankový kulomet na stejném základu. URZ zůstala u prototypů

Tvůrci vz. 58 chtěli pušku i tankový kulomet na stejném základu. URZ zůstala u prototypů

by Miroslava Tichá
Tři českoslovenští vojáci sedí na lavičce se samopaly vz. 58

V roce 1964 začali Jiří Čermák a Bohuslav Novotný v Brně vyvíjet univerzální ruční zbraň (URZ). Útočná puška a tři druhy kulometů měly sdílet co nejvíc dílů. Projekt se dostal od prvních pokusů až ke čtyřem provedením, sériová výroba se však nerozběhla.

Když se při zkouškách v roce 1967 zničil prototyp číslo 4268, v brněnské dílně z něj ještě něco využili. Pouzdro závěru a nábojovou komoru převzali do třetího prototypu. Pušku s číslem 4351 dnes uchovává Vojenský historický ústav (VHÚ) Praha.

Zadání znělo na čtyři zbraně

Čermák a Novotný už za sebou měli práci na samopalu vz. 58. Ministerstvo národní obrany krátce po jeho zavedení o podobný projekt zájem nemělo. Vývoj pod krycím názvem Plamen proto běžel na žádost ministerstva zahraničního obchodu. Rané vzorky používaly stejný náboj vz. 43 (7,62 × 39 mm) jako padesát osmička.

Tři polští matematici dokázali rozluštit Enigmu ještě před válkou. Jejich práce pomohla spojencům

Vývozní komplet počítal s výkonnějším nábojem 7,62 × 51 mm NATO. Přechod mezi oběma náboji popisuje VHÚ v dokumentaci k prvnímu úplnému vzorku.

Šest různě dlouhých nábojů stojí vedle zelené baterie na bílém pozadí
Třetí náboj zleva (7,62 × 39 mm) používaly rané vzorky URZ. Vývozní komplet počítal s delším 7,62 × 51 mm NATO, který je na snímku úplně vpravo.

Pušku měl nosit jeden voják. Lehký kulomet měl stát na dvojnožce, těžký na podstavci a odebírat náboje z větší schránky na pás. V tanku se navíc počítalo s dálkovým ovládáním. Společný závěr a jeho pouzdro slibovaly méně různých dílů pro výrobu i opravy. Pro URZ navrhli vlastní závěr, který se otevíral se zpožděním. Práci obou konstruktérů dokládá i jejich patent přihlášený v USA v roce 1967.

Puška URZ nesla nábojový pás v bubnové schránce. Konstruktérům to dávalo možnost použít pás i u ostatních provedení. Konstruktéři zkoušeli i plastové pásy, jejich výsledky však další práci s plastem nepodpořily. Pro úplný vzorek č. 4157 použili upravený pás z lehkého kulometu vz. 52. Jeho pozdější varianta vz. 52/57 si podávání z pásu zachovala.

Němci postavili obrněnec, který uměl jet pozpátku devadesátkou. Měl k tomu druhého řidiče

Co se dostalo na střelnici

Plamen I a II byly funkční vzorky pro ověření principu. Druhý v roce 1965 vystřílel 1 200 ran. Pro zkoušku ho upevnili na kolový podstavec sovětského kulometu Gorjunov. Některé díly z tohoto vzorku pak využili při stavbě kompletní zbraně č. 4157. Zkoušku tohoto kusu přerušili po 1 469 ranách kvůli nalomené součásti závěru.

Prototypy č. 4267 a 4268 zkoušené v roce 1967 patřily k puškové větvi. Podle VHÚ se při zkoušce druhého kusu porušila pravidla obsluhy. Třetí prototyp č. 4351 pak v létě a na podzim porovnávali se zavedeným vz. 58 a belgickou puškou FN FAL. Kvůli poruchám československého prototypu mělo srovnání omezený rozsah. Ukázalo ale jeden konkrétní problém. Přesnost prototypu zhoršovala konstrukce nástavce pro puškové granáty.

Pušky FN FAL vystavené nad sebou ve žlutě osvětlené vitríně
Belgická FN FAL posloužila v roce 1967 ke srovnání přesnosti s třetím prototypem URZ. Kvůli poruchám československé pušky měla zkouška omezený rozsah.

Co vytkla prosincová oponentura

Když se 20. prosince 1967 sešli oponenti, doplňkové zkoušky třetího prototypu ještě běžely. Hranice 250 ran pro ověření odolnosti kulometu proti samovznícení náboje v rozpálené komoře jim připadala příliš nízká. Obávali se také, že drážky v komoře se mohou zanášet a zhoršit spolehlivost. U prototypu č. 4267 jim nevyhovoval způsob střelby jednotlivými ranami. Kritizovali i to, jak málo byly rozpracované všechny tři kulometné varianty.

Při zkouškách třetího prototypu se skřípaly nábojnice a praskaly články pásu. Nová schránka s podavačem pomohla. Podle druhu zkoušky se poruchovost přesto pohybovala od 0,76 do 1,53 procenta. Požadavek na životnost 7 500 ran zbraň splnila a do hmotnostního limitu 3,7 kilogramu se vešla po sejmutí dvojnožky. Výsledky i výhrady oponentů shrnuje sbírkový záznam třetího prototypu.

Jak nakonec kulometné verze vypadaly, ukazují reprodukce dobových snímků ze Zápisníku z roku 1975. Lehký kulomet stojí na dvojnožce. Těžký má podstavec a nábojový pás vedený z oddělené schránky. Tankové provedení je bez pažby a zezadu má vyvedený kabel.

V dostupných pramenech jsou podrobně popsané hlavně zkoušky pušek. Prosincová oponentura zachycuje konkrétní překážky, které ještě stály v cestě celému kompletu. Jakou váhu měly tyto výhrady při definitivním konci projektu, dostupné prameny neukazují.

You may also like